Stránky

pondělí 9. srpna 2010

Kuta

Kuta pro nás představuje úplně poslední destinaci našeho Indonéského tripu a tak jsme zde byli celkem smutní, že už naše cesta končí.
Bylo tu celkem přelidněno, ale když jsme poodjeli kousek z města ven, tak se před námi vyrojily nádherné obrovské útesy nad mořem s jeskyněmi a pod nimi krásné zátoky s plážičkami, kde mistři surfaři ukazují svoje triky...
Protože jsme surfaře ani jeden z nás ještě na vlastní oči v takovém parádním terénu neviděl, byli jsme doslova uchváceni, jaký je to úžasný sport. Celé hodiny jsme zírali a fotili, ovšem ve srovnání s profesionální výbavou místních fotografů, jejichž objektivy by se snadno daly zaměnit s hvězdářským dalekohledem, nám bylo skoro stydno :)
Ani v těchto místech nechybí hinduistický chrám - jmenuje se Uluwatu a je postaven na jednom z vysokých útesu s úžasným výhledem na moře.
Dále si nás Kuta (resp.přilehlá vesnička Jimbaran) získala neuvěřitelným rybím trhem, kde rybáři nabízí čerstvě ulovené mořské potvory všech tvarů a druhů pro nás mnohdy neznámých za neskutečně nízké ceny. Pořídíli jsme si tu za pár korun 2kg tuňáka (nejmenší, co měli), kterého nám o stánek vedle rovnou ugrilovali a při západu slunce jsme ho snědli na břehu moře :) Na konec jsme ještě litovali, že v turisty přelidněném Kuta nestrávíme víc dní, abychom mohli ještě rybí jídelní orgie párkrát zopakovat..
Poslední den před odletem jsme se rozhodli, že si taky musíme vyzkoušet zasurfovat. Bylo to několik celkem legračních pokusů. Dost nám moře a jeho obrovské vlny (nastoupili jsme jako správní začátečníci při přílivu, kdy byly vlny nejmocnější ;))) povyplachovalo dutiny, povysvlíkalo plavky a prkno párkrát naplácalo, ale nakonec jsme to ve zdraví přežili. Ovšem postavit se na surf byl pro nás téměř nadlidský výkon - často jsme byli rádi, že se na něm udržíme aspoň v leže. Chtělo by to ještě pár dnů potrénovat, abychom nebyli za úplné blázny - na to nám už bohužel čas nezbyl a doma ve vaně to asi taky moc dobře nepůjde :(

Žádné komentáře:

Okomentovat