Také jsme meli štestí, že se naše skupina skládala ze samých zajímavých turistu z mnoha zemí (Francie, Španelsko, Holandsko, Švýcarsko, Nemecko, Irsko, Kanada a my) a prekvapive jsme na kopci mezi mnoha turisty neobjevili žádné Cechy.Jak se ukázalo, praxe je úplne jiná, než se tvrdí v cestovní kancelári pred zaplacením. Už jen to množství zemí, co jsme vyjmenovali predpovídá, že nás nemohlo být 6, ale bylo nás dohromady 13.
Popsali nám presne den po dni odkud kam se pujde. Na míste jsme ovšem zjistili, že jdeme presne opacne, což bylo o kus nárocnejší. Místo z puvodních 1100 mnm jsme vycházeli z 600 mnm a šli jsme do tábora v 2600 mnm. Byla to teda slušná drina. Tam jsme prespali, i když pri teplotách lehce nad nulou a ve slabém spacáku se moc kvalitne vyspat nedá :) Tábor je ale umísten prímo na hrane kráteru, takže je odsud parádní výhled na jezero s menším vulkánem a samotnou Rinjani.
Následující den byl o neco méne nárocný - 600m jsme slezli, zas to samé vylezli a mezi tím se vykoupali v horkých pramenech. Další noc jsme (ne)spali opet v podobné nadmorské výšce jako predchozí den. I druhý tábor je umísten na extrémne pekném míste na hrane kráteru, odkud je pri východu a západu slunce skvelý výhled zpátky smerem k jezeru, prvnímu táboru a v pozadí pres more na vedlejší Bali a jeho nejvyšší vrchol Gunung Agung (kolem 3200mnm).
Tretí, vrcholový den, jsme vstávali ve 3 ráno a šli na kopec do 3726 mnm pozorovat východ slunce. Cesta k vrcholu vede po hrane kráteru v nestabilním kamenopísecném strmém terénu, který se velmi špatne prekonává. Vrchol je vlastne nejvýše položený bod hrany. Uvnitr kráteru je krásné jezero a taky další malá sopka, na kterou je z hrany a hlavne z vrcholu skvelý výhled. Možná bylo lepší, že nebylo po ceste nahoru nic videt, jelikož se nedalo odhadnout jak moooc daleko to vlastne je :) Nakonec jsme východ stihli a moc dobre se pokochali/pofotili. Výhled je volný do všech stran, takže je videt od Bali, pres Gili Islands až po Sumbawu. Po dokoncení kochací extáze už následoval jen "nudný" sestup dolu až do finální vesnice v 1100 mnm, takže jsme z vrcholu sešli více než 2500m.Jsme moc rádi, že jsme to zvládli, protože tam bylo moc hezky, pocasí vyšlo skvele a taky že jsme celí, protože se tam prihodilo pár vecí, které nás celkem znepokojily.
První vec hned první den byla, že z výchozího místa jsme meli vyrazit bez pruvodcu, protože prý ješte na nekoho cekají a po zbytek dne už jsme je prakticky nevideli. Další zajímavost nastala, když si jedna pani zranila ruku a naš guide nemel ani náplast, natož cokoliv jiného - ješte, že jsme sami dostatecne vybavení ;) No a do tretice se stala v další skupine vážná nehoda (rozbitá hlava a zlomená celist + bezvedomí) ve výšce kolem 2000 mnm, nikde žádný lékar, žádný signál, žádné radiospojení, které by správne meli pruvodci mít podle všech informací v Lonely Planet a na inetu!! Nebyla tedy dlouho možnost zajistit mu pomoc/prevoz napr. vrtulníkem. Když se konecne dovolali, bylo už pozde na vyslání vrtulníku, takže zranený zustal na míste a do vesnice dolu ho snášeli nosici až následují den. Jeden z pruvodcu si na nem ješte procvicil své šamanské techniky - proto zrejme nepotrebují ani tu lékárnicku :))) Naštestí se zranený pár hodin po pádu probral z bezvedomí a snad bude v porádku. Pokud by ale nekam nebo z neceho masivne krvácel, je asi po nem, protože adekvátní pomoci se mu (doufáme) dostalo víc jak za 24 hodin od nehody.
No a po techto zážitcích a výkonech jsme se presunuli zrehabilitovat na Gili Islands (konkrétne na nejvetší z nich - Gili Trawangan), který se dá celý obejít dokola, a kde se plave a potápí v krásne cistém mori s korálovými útesy. Znovu litujeme, že nemáme potapecský kurz.
Žádné komentáře:
Okomentovat