Zdravíme všechny příznivce, které jsme zatím ještě neunudili :)
Dostali jsme se tedy z předchozího místa (jezero Toba) po překonání 500 km a překročení rovníku za pouhých 15 hodin po "Trans-Sumatran Highway" (celkem úzká obousměrná silnice připomínající místy špatnou polní cestu) do města Bukittinggi. Jak to tak bývá, je to opět výchozí místo pro řadu turistických atrakcí. My si vybrali jen některé, koukli jsme se na kaňon Ngarai Sianok, královský palác a vyškrabali se na sopku Merapi (2891)...
Z Bukittinggi jsme se přesunuli k nedalekémů jezeru Maninjau, které je obehnané hustou džunglí, skalkami a je přeplněné rybami, které zde místní masivně pěstují v sádkách. Jezero je opět vulkanického původu - vyplňuje obrovský kráter sopky (17 x 8km) a vede k němu docela odvážná silnička se 44 poctivými 180° a pro lepší přehled číslovanými serpentinami. Některé vrcholy po obvodu kráteru jsou ideální startovní místa pro paragliding. Padák jsme si bohužel zapomněli, ale šli jsme se aspoň kouknout, odkud skáčou - je odsud krásný výhled na celé jezero.
Další zážitek, který jsme zde touhle dobou nečekali, byla možnost vidět největší kytku světa - Rafflesii Arnoldii. Kvete pouze na Sumatře a to obvykle od srpna do listopadu, v květu je pouhé 3 dny a dosahuje šíře až jednoho metru. Exemplář, který jsme viděli, bohužel nebyl ještě úplně rozkvetlý, ale i tak to celkem stálo za to. Po cestě jsme se ještě stavili podívat na "fruit bats" - obří netopýry, kteří bydlí pouze u jezera Maninjao.
O zážitky tu vážně nebyla nouze. V hostelu, kde jsme přebývali, jsme se ještě pokochali divokou šelmičkou - kočkou z džungle (něco jako malý tygr), kterou náš ubytovatel našel zraněnou. Vzal si jí, že jí zkusí dát dohromady a zas pustí zpět do džungle. Je úžasná - člověk by ji podrbal, ale když vycení zuby a zavrčí, hned si to zas rozmyslí.
No a nakonec jsme se přesunuli přes město Padang k Indickému oceánu trošku si zaplavat. Prakticky přímo z pláže taky posíláme tento příspěvek ;) Tím ukončíme náš pobyt na Sumatře a budeme pokračovat na Jávu - v pátek ráno přeletíme do Yogyakarty.
Dostali jsme se tedy z předchozího místa (jezero Toba) po překonání 500 km a překročení rovníku za pouhých 15 hodin po "Trans-Sumatran Highway" (celkem úzká obousměrná silnice připomínající místy špatnou polní cestu) do města Bukittinggi. Jak to tak bývá, je to opět výchozí místo pro řadu turistických atrakcí. My si vybrali jen některé, koukli jsme se na kaňon Ngarai Sianok, královský palác a vyškrabali se na sopku Merapi (2891)...
Z Bukittinggi jsme se přesunuli k nedalekémů jezeru Maninjau, které je obehnané hustou džunglí, skalkami a je přeplněné rybami, které zde místní masivně pěstují v sádkách. Jezero je opět vulkanického původu - vyplňuje obrovský kráter sopky (17 x 8km) a vede k němu docela odvážná silnička se 44 poctivými 180° a pro lepší přehled číslovanými serpentinami. Některé vrcholy po obvodu kráteru jsou ideální startovní místa pro paragliding. Padák jsme si bohužel zapomněli, ale šli jsme se aspoň kouknout, odkud skáčou - je odsud krásný výhled na celé jezero.
Další zážitek, který jsme zde touhle dobou nečekali, byla možnost vidět největší kytku světa - Rafflesii Arnoldii. Kvete pouze na Sumatře a to obvykle od srpna do listopadu, v květu je pouhé 3 dny a dosahuje šíře až jednoho metru. Exemplář, který jsme viděli, bohužel nebyl ještě úplně rozkvetlý, ale i tak to celkem stálo za to. Po cestě jsme se ještě stavili podívat na "fruit bats" - obří netopýry, kteří bydlí pouze u jezera Maninjao.
O zážitky tu vážně nebyla nouze. V hostelu, kde jsme přebývali, jsme se ještě pokochali divokou šelmičkou - kočkou z džungle (něco jako malý tygr), kterou náš ubytovatel našel zraněnou. Vzal si jí, že jí zkusí dát dohromady a zas pustí zpět do džungle. Je úžasná - člověk by ji podrbal, ale když vycení zuby a zavrčí, hned si to zas rozmyslí.
No a nakonec jsme se přesunuli přes město Padang k Indickému oceánu trošku si zaplavat. Prakticky přímo z pláže taky posíláme tento příspěvek ;) Tím ukončíme náš pobyt na Sumatře a budeme pokračovat na Jávu - v pátek ráno přeletíme do Yogyakarty.
Žádné komentáře:
Okomentovat