Ijen Plateau je opět jedno z mnoha vulkanických oblasti na Jave, které jsme nemohli vynechat a bylo pro nás doposud asi nejzajímavější. V sopce zvané Ijen je nádherně modré, obrovské jezero a zároveň se z kráteru sopky těží síra.
Taky jsme měli radost, že už se nenecháme nahnat do předražených služeb typu odvoz a přívoz až pod atrakci, v tomto případě pod sopku, což většina lidí dělá. Od hostelu se nechají odvézt a dojdou pouhé 3km na vrchol. Všichni startují navíc prakticky ve stejný čas. To tedy znamená, že je tam v jeden moment poměrně slušný nával. Protože ale tolik nespěcháme a máme radši vždycky víc času na kochání se okolní krajinou a focení, tak jsme si to celý dali pěšky = asi 35 km. Navíc jsme se díky tomu vyhnuli hlavnímu náporu turistů a měli sopku skoro jen pro sebe...
Cestou k vulkánu (ty 3km, převýšení asi 500m) a zpět, jsme potkávali nosiče vytěžené síry (za cigáro, bonbón nebo peníze se nechají vyfotit). Jeden jejich náklad, který nosí přes rameno, váží okolo 75 kg a dočetli jsme se, že je to údajně nejtěžší práce na světě. Takže kdo by si chtěl stěžovat na tu svoji, doporučujeme se zde zastavit, potěžkat a případně s tím něco ujít :) Sopka neustále vypouští sírová oblaka, takže na vrcholu je extrémně dusivý závan, jaký jsme ještě nezažili. V tomto horníci a zároveň nosiči v jedné osobě pracují a chvíle si krátí kouřením cigaret. Na první pohled vypadají překvapivě zdravě.
Další zajímavost této oblasti je, že široké a daleké okolí kráteru je obehnané kávovými plantážemi. Pěstují se zde oba typy kávy (arabica a robusta), také kakao a gumovníky. Celá tato jejich chlouba je celkem přísně střežena do všech směru, aby nikdo nic bez kontroly nemohl vyvézt.
No a tímto završujeme svůj pobyt na Jave a suneme se dál na Bali, kde zase zkusíme něco vyfotit a napsat.
Taky jsme měli radost, že už se nenecháme nahnat do předražených služeb typu odvoz a přívoz až pod atrakci, v tomto případě pod sopku, což většina lidí dělá. Od hostelu se nechají odvézt a dojdou pouhé 3km na vrchol. Všichni startují navíc prakticky ve stejný čas. To tedy znamená, že je tam v jeden moment poměrně slušný nával. Protože ale tolik nespěcháme a máme radši vždycky víc času na kochání se okolní krajinou a focení, tak jsme si to celý dali pěšky = asi 35 km. Navíc jsme se díky tomu vyhnuli hlavnímu náporu turistů a měli sopku skoro jen pro sebe...
Cestou k vulkánu (ty 3km, převýšení asi 500m) a zpět, jsme potkávali nosiče vytěžené síry (za cigáro, bonbón nebo peníze se nechají vyfotit). Jeden jejich náklad, který nosí přes rameno, váží okolo 75 kg a dočetli jsme se, že je to údajně nejtěžší práce na světě. Takže kdo by si chtěl stěžovat na tu svoji, doporučujeme se zde zastavit, potěžkat a případně s tím něco ujít :) Sopka neustále vypouští sírová oblaka, takže na vrcholu je extrémně dusivý závan, jaký jsme ještě nezažili. V tomto horníci a zároveň nosiči v jedné osobě pracují a chvíle si krátí kouřením cigaret. Na první pohled vypadají překvapivě zdravě.
Další zajímavost této oblasti je, že široké a daleké okolí kráteru je obehnané kávovými plantážemi. Pěstují se zde oba typy kávy (arabica a robusta), také kakao a gumovníky. Celá tato jejich chlouba je celkem přísně střežena do všech směru, aby nikdo nic bez kontroly nemohl vyvézt.
No a tímto završujeme svůj pobyt na Jave a suneme se dál na Bali, kde zase zkusíme něco vyfotit a napsat.
Žádné komentáře:
Okomentovat