Stránky

čtvrtek 1. července 2010

Jezero Toba

Stravili jsme 3 hezke dny u jezera Toba (na poloostrove Samosir ve vesnicce Tuk-Tuk), coz je nejvetsi jezero v jichovychdni Asii. Nez jsme k nemu dorazili z predchoziho mista (mesto Berastagi), po ceste jsme videli tradicni Indoneskou vesnici, kde maji puvodni drevene stavby, v nichz se stale zije. Je tam jeste nekolik rodin, kteri ziji jako jejich predkove a znamena to, ze v jednom dome zije napr. 8 rodin a dohromady jich je az 45 lidi. Dalsi zastavka na trase, byl krasny vodopad Sipiso Piso vysoky 120 metru, ktery spada prakticky primo do jezera Toba. Na zaver dne jsme prejeli trajektem na poloostrov Samosir na jezeru Toba...


Na Samosiru je krasne, kolem je vyhled na hory, coz pro nas znamena, ze jsme se nemuseli jen koupat v jezere, ale vyrazili jsme prave i tam. Chozeni se tady opet moc nenosi, vsichni se zde pohybuji vyhradne na motorkach, takze chozeni do hor je take nadstandardni zalezitost. Nakonec jim celkem rozumim, ze se jim v 35 st. nechce tahat do kopcu. Stezka do hor nad jezerem byla docela dobrodruzna - nikdo tudy zrejme moc nechodi, takze je silene zarostla ruznym trnim a ostrou travou. Vyhled ale stal za to. Jeden den jsme taky stravili popojizdenim kolem ostrova na motorkach - vsude je pujcuji za par korun a clovek si tak aspon prohlidne zajimave stavby mistniho naroda Batak kolem celeho ostrova, coz by jinak nebylo za den mozne.
Na vecer uz mame koupene jizdenky na bus do 500km vzdaleneho mesta Bukkittingi (jizda 15h pres noc), kde se chystame kochat mistnimi zajimavymi stavbami (kultura Maningkabau), snad se i pokusime vylezt na sopku Merapi (2891) a pak se nejspis premistime k dalsimu paradnimu jezeru sopecneho puvodu Maninjao.
Loucime se opet par fotkama..

Žádné komentáře:

Okomentovat