Z Yogyakarty jsme se pres Borobudur presunuli na náhorní plošinu Dieng. Plošina se nachází v nadmorské výšce kolem 2100mnm, takže je zde ve srovnání s Jogja apod pomerne rozumné klima - pres den je na slunícku sice porád vedro, ale už celkem snesitelné a po západu je obcas dokonce i chladno :) Toto místo má pro nás také jeden zajímavý primát - poprvé jsme zde za celé cca 3-4 týdny v Indonésii narazili na teplou vodu...
Dieng Plateau je jinak významné dvema vecmi. První jsou jedny z nejstarších hinduistických klášteru na Jave, které jsou sice docela pekné, ale jsou všechny (je jich tu po krajine rozesetých cca 5) pomerne malé a nepríliš zachovalé. Po návšteve Prambananu a Borobuduru už jsme asi moc zmlsaní a trochu presycení ;) Druhým zajímavým prvkem jsou ruzná jezírka a výduchy sopecného puvodu, ze kterých neustále uniká velké množství horkých sírou provonených plynu.
Krajina je asi vubec hlavní vec, proc sem proudí turisti. Terén je tu docela kopcovatý, ale místní zemedelce to vubec nezneklidnuje - jsou schopní pokrýt terasovitými polícky 99% volné plochy. Ruznobarevná jezírka a bublající bahnité plochy, které vypouští do vzduchu mraky páry, prakticky vyplnují ten zbytek. Celé je to dost fotogenické, ale je potreba mít štestí na pocasí - dost rychle se tu mení a než jsme se napríklad vydrápali na 2500+m kopecek na vyhlídku, tak prišla mlha a z výhledu nebylo vubec nic :(
Jinak to vypadá, že tu místní konecne i neco delají s obrovskou geotermální energií, kterou tu mají k dispozici. Otázka je co - nejak se nám krome jedné (snad) geotermální elektrárny nepodarilo nic identifikovat :) Mají tu natažené kilometry teplovodného potrubí, na které je obcas napojená soustava tlakových nádob apod. vecí, ale nic moc dalšího, tak težko hádat, k cemu to slouží...
Zítra nás zas ceká presun - tentokrát opet minimálne celodenní+celonocní záležitost. Vyrazíme zpátky do Yogyakarty a odtud hned smer národní park Bromo-Tengger-Semeru, který už je na východním konci Jávy. Pokracování snad nekdy príšte.
Dieng Plateau je jinak významné dvema vecmi. První jsou jedny z nejstarších hinduistických klášteru na Jave, které jsou sice docela pekné, ale jsou všechny (je jich tu po krajine rozesetých cca 5) pomerne malé a nepríliš zachovalé. Po návšteve Prambananu a Borobuduru už jsme asi moc zmlsaní a trochu presycení ;) Druhým zajímavým prvkem jsou ruzná jezírka a výduchy sopecného puvodu, ze kterých neustále uniká velké množství horkých sírou provonených plynu.
Krajina je asi vubec hlavní vec, proc sem proudí turisti. Terén je tu docela kopcovatý, ale místní zemedelce to vubec nezneklidnuje - jsou schopní pokrýt terasovitými polícky 99% volné plochy. Ruznobarevná jezírka a bublající bahnité plochy, které vypouští do vzduchu mraky páry, prakticky vyplnují ten zbytek. Celé je to dost fotogenické, ale je potreba mít štestí na pocasí - dost rychle se tu mení a než jsme se napríklad vydrápali na 2500+m kopecek na vyhlídku, tak prišla mlha a z výhledu nebylo vubec nic :(
Jinak to vypadá, že tu místní konecne i neco delají s obrovskou geotermální energií, kterou tu mají k dispozici. Otázka je co - nejak se nám krome jedné (snad) geotermální elektrárny nepodarilo nic identifikovat :) Mají tu natažené kilometry teplovodného potrubí, na které je obcas napojená soustava tlakových nádob apod. vecí, ale nic moc dalšího, tak težko hádat, k cemu to slouží...
Zítra nás zas ceká presun - tentokrát opet minimálne celodenní+celonocní záležitost. Vyrazíme zpátky do Yogyakarty a odtud hned smer národní park Bromo-Tengger-Semeru, který už je na východním konci Jávy. Pokracování snad nekdy príšte.
Žádné komentáře:
Okomentovat